Boj o Erika
Boj o Erika
Přes týden v nemocnici chápete to? A ještě bez penze! První dny mě doslova týrali hlady a žaludek mi kručel tak, že to bylo slyšet po celém oddělení. Strašně jsem se styděl. Nakonec se nade mnou doktor smiloval a sestry mě krmili nějakými hroznými kašemi, ze kterých se mi dělalo zle. Nakonec mi jedna hodná sestřička vysvětlila, proč mě tak týrali. Nakonec jsem byl štěstím bez sebe, že jsem se dostal domů. S chůzí jsem to moc nedal, rozřezané břicho mě občas píchlo, ale jinak to bylo fajn. Máma pečlivě sledovala, abych nejedl nic, co by mi mělo uškodit. Ani blbou čokoládu jsem nemohl o zmrzlině, ani nemluvě!
„Jak se daří marodovi,“ vejde ke mně Kai s úsměvem. Za ním vykoukne Lavi, příjemný zrzek, kterého se Kai snaží balit.
„Dobře, zítra jdu konečně do školy, takže konec nudy,“ usměji se.
„Výborně, konečně se budeš učit jako my obyčejní smrtelníci,“ oddechne si Kai.
„Radši mi řekni, co dělá Marek, ty smrtelníku,“ ušklíbnu se.
„Takže druhá informace bude o Markovi? Já myslel, že o Diane,“ pozvedne obočí Kai. Odfrknu si a podívám se na Kaie tak milým pohledem, že couvne.
„Dobře, dobře, tak o Markovi. Je jak zvadlá květina, vyhodil Ran z tvojí lavice, že podle řádu má s tebou sedět on a nehodlá to měnit. Je myšlenkami jinde, ignoruje ostatní, a když na něho Diane řvala, že je obyčejný buzerant, oznámil jí, že bude radši obyčejný buzerant než se štětkou ze školy. Docela ošklivě ji to vzalo. Pak se o něho znovu začala snažit, na chodbě se na něho pověsila jako na věšák. Vždycky si to nechal líbit, ale teď ji setřásl a strčil do jakési skupiny kluků se slovy, ať ho Diane zbaví. Označil ji za holku lehkých mravů, když to řeknu slušně. Další holce oznámil, že je zadaný,“ podá mi vyčerpávající zpověď. Přiznám ta Diane mi pije krev.
„Pořád mi není jasné, proč jsi ho vyrazil z nemocnice hned druhý den, co k tobě přišel,“ podívá se na mě Kai.
„Ty si snad myslíš, že ho nechám, aby mě ponížil, seřval a pak když si umane, že mě chce a přileze, že mu skočím kolem krku?“ zavrčím.
„To ne. A nemohl bys tu pomstu nějak urychlit nebo si najít někoho jiného? Rád bych šel s Lavim na rande,“ zamračí se na mě. Zastydím se.
„Omlouvám se,“ zamumlám.
„Kai a nemohl bys ty dělat, že s ním fakt chodíš? Nic proti, ale Marek si zaslouží pořádně na kebuli, jak se k němu choval. Uznávám, že ta holka fakt nebyla fér, zvlášť když po Erikovi vzdychala celá škola, jsi blb, že ses nechal ostříhat, ale Marek si to zaprvé měl nechat vysvětlit a nechovat se jak blboun nejapný. Proč mám pocit, že ty chuďátka pravěké ptáčky urážím, nevíš?“ zamračí se soustředěně Lavi.
„Protože to fakt děláš,“ zasměji se.
„Tak v tom případě se jim fakt omlouvám,“ usměje se Lavi. Je to uke jako poleno. Kai na něho musí dohlížet, aby si na něho nikdo nedovoloval.
„Ale co ty miláčku?“ vyvalí na Laviho oči Kai.
„Já na tebe počkám,“ usměje se Lavi. Kai se na něho zamračí.
„Řekni mi jeden jediný důvod, proč bychom měli čekat na Marka a nenajít Erikovi, lepšího kluka?“ poznamená Kai.
„No mám pro to víc důvodů. Za prvý Marek je snesitelnější, když je s Erikem, za druhé, nechceme ve škole hromadné vraždy, případně celého světa, až se Marek nasere a za třetí, Marek miluje Erika a Erik miluje Marka. Nehledě na to, proč tě asi Erik odmítl, i když o něho Marek nejevil zájem a proč si myslíš, že s jiným to bude jinak?“ zeptá se Lavi logicky, když vyjmenuje sakra pádné důvody, proč mi pomoct. Vidím, že Kai skřípe zuby, ale nakonec musí uznat, že Lavi má pravdu. Lavi je zvláštní, moc nemluví, ale o to víc uvažuje, když pak promluví, nikdo proti jeho důvodům nemůže říct ani popel.
„Ale, co když mě Marek zmlátí!“ fňukne Kai. Podle mě oprávněně.
„Tak se ujistíme, že má Erika vážně rád a já tě pak budu ošetřovat v sesterském sexy oblečku,“ mrkne Lavi. Kaiovi se rozšíří oči očekáváním a já se jen divím, že při těch představách, které se mu spustí v hlavě, mu neteče červená z nosu. Kaie máme zmáknutého na jedničku! Lavi tedy ví jak na něho!! Bavíme se do večera, při čemž mi stihnou podstrčit okopírované výpisky s hodin. Díky bohu za Ran!
„To ti posílá Marek. Při tom mě ujistil, že s tebou nebudu dlouho, a že je to naposledy, co něco po mě posílá,“ poznamená Kai. Vytřeštím na něho oči, Marek?! Pozorně si prohlédnu papíry a na posledním si všimnu jednoduchého vzkazu, že mě miluje. Ušklíbnu se, kdyby to myslel vážně tak se sem pokusí dostat.
„Pročpak to nepřinesl sám?“ podivím se.
„Chtěl, ale zaslechl jsem, jak se baví s jedním svým kámošem, říkal mu něco ve smyslu, hlídacího psa. Nevím, co tím myslel, ale jednu dobu chodil se slušným monoklem, který maskoval pudrem,“ poznamená Lavi.
„Hiro. Teď nevím, jestli mám bratříčka zaškrtit vztekem nebo ho udusit vděčností,“ zavrčím vztekle. Ti dva se na mě podívají a rozesmějí se. Nakonec se rozloučím a já v pokojíčku osiřím. Nakonec sejdu na večeři a jdu spát. Nevěřte mi, ale já se do školy vážně těším, zvlášť na jeden exemplář homo sapiens.
Vstanu ještě před budíčkem a obléknu se, na dveře opatrně umístím misku se šlehačkou. Hiro se z čekání na potomka, kterého viděl před pár dny na ultrazvuku, dočista zbláznil a zase obtěžuje. Trochu ho vytrestám. Jak jsem čekal, chviličku před tím, než měl zazvonit budík, do pokoje vrazí Hiro. V momentě, kdy rozrazí dveře, se na něho vysype šlehačka. Strne v půlce kroku a zamrká jedním, dosud viditelným okem, druhé je schované pod tekoucí šlehačkou.
„Jak vidím, už jsi v pořádku, tak se koukej obléct a dostavit se k snídani,“ podívá se po mě šlehačkové strašidlo, co nejdůstojněji. Zbytečná námaha, neslyším ho, protože se válím v křeči smíchu na koberci, div, že jsem ho stihnul vyblesknout mobilem. Stejně se rychle uklidním, protože jizva na břiše začne protestovat a radikálně. Hiro si odfrkne a odejde z mého pokoje. Na chodbě se ozve smích. Dolů se dostavím už celkem klidný. Mamce ještě cukají ramena v doznívajícím smíchu a Ayame se smíchu ani nebrání, jen se drží za vystupující bříško. Švagrová na mě mrkne a ukáže vztyčený palec. Jen pokrčím rameny a najím se, pak vyběhnu do školy, jdu možná brzo, ale to nevadí, protože potkám Ran s fešákem, že protáhnu tvář v gestu uznání. Na první pohled pochopím, že po ní kluk jede, čemu se divit, Ran je fakt krásná! Rozhodnu se, že ho vyzkouším.
„Tak co krasavče, kdy půjdeme na rande?“ opřu se o něho důvěrně.
„Nikdy, ne že by mi to nelichotilo, ale co se týče pohlaví, mám poněkud jiný vkus. Takže mě omluv zkusím se zeptat té rozkošné dámy, co jde vedle mě,“ odstřelí mě s úsměvem. Jen se zasměji.
„Těší mě Erik, musím odzkoušet, jestli nejsi netýkavka,“ podám mu ruku.
„Těší mě, Nare,“ stiskne mi ji. Podívám se na Ran, která na nás zírá celá červená a vůbec netuší o co jde.
„A proč by ses zahazoval s nějakou takovou? Jsou tu hezčí děvčata, nechceš jít na rande se mnou?“ objeví se za námi Diane. Ani netuším, jak se tam objevila. Nare se na ni podívá, podívá se na Ran a zpátky na Diane.
„Promiň, ale nemám zájem jit se skřehotavou ropuchou, když můžu jít s labutí,“ odsekne Nare a Ran pohladí pohledem, aby každému došlo, koho myslel ropuchou a koho labutí. Diane se šokem nezmůže na slovo, zato já se dám do upřímného smíchu.
„Copak je tu tak veselo, to naše prázdná hlava, zase vypustila nějakou perlu?“ ozve se za mnou Marek a bezostyšně mě obejme kolem pasu. Smích mě okamžitě přejde a probodnu Marka pohledem. Než však stačím něco říct, ocitnu se v náručí Kaie.
„Kdo si myslíš, že jsi, že makáš na mého kluka?“ zavrčí Kai na Marka. Tomu se vztekle blýskne v očích.
„Erik je můj kluk a ty se vypař!“ zavrčí na Kaie Marek. Kai se usměje a hladově mě před Markem políbí.
„Jak jsem už řekl, svoji šanci jsi propásl a tak na něho nemáš nárok. Rozhodně bych ho nenechal někomu, kdo ho odmrští jak nepotřebný papír a když vidí, že o něj je zájem, tak ho najednou chce. Erik není žádná hračka, kterou dostaneš jen proto, že si na ni ukážeš prstem, ubožáku,“ zavrčí Kai tak, že mi po zádech přejede mráz.
„Ale já ho vážně miluji,“ vyjekne Marek.
„Rozhodně jsi mi to dokázal!“ vložím se do toho. Z mého hlasu jen kape ironie.
„Dokážu ti to!“ ohradí se Marek.
„A jak? Kdybys mě skutečně miloval, nebo jen ke mně něco cítil, vyslechl bys mě. Aspoň to jsi mohl udělat, jenže teď už je na všechno pozdě, nestojím o tebe,“ vpálím mu do tváře. Snažím se aspoň, abych byl co nejpřesvědčivější. Marek je aspoň na tolik charakter, že se zatváří zahanbeně a omluví se mi! Jen kývnu jako nějaký král a s Kaiem zamířím do školy. Stejně neodolám a u brány se nenápadně otočím, ještě pořád stojí na místě a ve tváři má napsanou příšernou bolest. Takovou, že bych se nejraději vytrhl z Kaiovi náruče a rozběhl se k němu.
„Neblbni Eriku, víš přece, proč tuhle komedii pořádáme ne? Tak se vzpamatuj,“ zasyčí na mě Kai. Kývnu a skloním hlavu, moje rozhodnutí se začíná hroutit, když Marka tak vidím.
„Eriku, jestli mu to teď projde bez trestu, tak to příště udělá znovu a bude to ještě horší!“ probodne mě pohledem Kai. Vím, že má pravdu, byl bych idiot, kdybych se teď Markovi vrhnul do náruče, ale… Kai při pohledu na mě zaúpí. Přirazí mě ke zdi a vrazí mi facku, abych se vzpamatoval. Fakt jsem ji potřeboval. Vteřinu po tom, co mi jeho ruka přistane na tváři, fakt je to jen takové proplácnutí, ozve se vzteklé zařvání a Kai ode mě odletí setrvačností, teprve po dalším mrknutí uvidím napřaženou pěst v úrovni Kaiovi tváře.
„Ty jeden parchante, co si dovoluješ na něho sahat?!“ zaječí nepříčetně Markův hlas.
„A co ty se staráš? Je to můj kluk,“ zavrčí Kai a vztekle si setře krev s koutku úst, poranění nevidím, takže se musel kousnout do jazyka.
„Já ti dám, tvůj kluk až tě zlynčuji, ty parchante,“ zaječí Marek a vrhne se na Kaie. Ten si mlácení samo sebou nenechá líbit a za chvíli se ti dva rvou jako koně. Pěsti a nadávky jen srší. Nezmůžu se ani na A a jen hledím na tu spoušť.
„Okamžitě toho vy dva necháte!“ zaječí někdo a k nám se přiženou tři učitele, kteří schytají taky pár ran, než ty dva od sebe odtrhnou. Oba jsou pořádně zřízení. Oběma se začíná nalévat jedno oko a začíná se barvit, nemluvím o modřinách či krvavých drápancích.
„Tak kdo z vás dvou si začal?“ zaječí na ně učitel a dívá se z jednoho na druhého. Ani jeden nepromluví, jen se zabíjí pohledy. Učitel se tedy otočí na mě, coby očitého svědka. Nepromluvím a jen se podívám do země, nehodlám ukázat ani na jednoho ani na druhého.
„Začal si Marek,“ ozve se Diane.
„Pane Miyako, řeknete mi důvod, proč jste napadl tady pana Vatishe?“ otočí se učitel na Marka. Marek Miyako, no řekněte, nesluší mu to?
„Bezdůvodně mlátil mého kluka!“ zavrčí Marek.
„Erik nikdy tvůj kluk nebyl! Kdybys ho neodkopl jako prašivého psa, tak možná, ale teď si na něho děláš zbytečný nárok,“ ušklíbne se Kai. Tedy pokusí se o to. Musím Kaiovi zatleskat, takhle ho krásně setřít!
„Nemusíš mi říkat, jaký jsem kretén! To vím i bez tebe!! Chtěl bych dostat ještě jednu šanci,“ obrátí se ke mně Markovi oči. Jsou jak smaragdové moře a tahle barva se mi na jeho očích nejvíc líbí. Eriku vzpamatuj se! Přece mu neskočíš na tak laciný trik, jako jsou jeho smutné oči!
„Já jsem tě o šanci taky žádal, co jsi mi to odpověděl? Že tě to nezajímá! Řeknu ti to jinak, mě zase nezajímá tvoje žádost. Co jsi zač, jsi už ukázal a já nemám zájem o kluka, který hledí jen na sebe. S Kaiem jsem šťastný,“ zavrtím hlavou a co nejrychleji uhnu pohledem. Nedokážu se dívat do jeho očí, které se zakalují neuvěřitelnou bolestí, která mě bolí snad víc než jeho.
„Nikdy se tě nevzdám Eriku, je mi jedno, jak dlouho to bude trvat, než tě získám zpátky. Bez tebe jsem míň než půl,“ podívá se na mě najednou s odhodláním v jasně safírových očích. Úplně mě tím zaskočí.
„Kecy, kdo by stál o nějakého ubožáka, který jen slibuje? Jen co se objeví malá překážka, zdrháš, zbabělče,“ ozve se posměšně Kai. Podívám se na něho a skoro vyprsknu, ten blb se tím náramně baví. No trochu drsná zábava.
„Pusťte mě, ať ho můžu uškrtit,“ zavřeští Marek.
„Nebudou tu žádné rvačky jasné?“ zaječí učitel.
„To se nebojte, prát se s volem je pod moji úroveň!“ odfrkne si Kai, vyprostí se z učitelova sevření, vezme tašky a než někdo stačí říct popel, odvádí mě do školy.
„Ty debile, vždyť tě mohl zabít,“ zavrčím na Kaie, když jsem mimo dohled a hlavně mimo doslech všech zúčastněných.
„Jo, vůbec jsem nevěděl, že má takovou páru. Doufám, že Lavi splní svůj slib,“ pokusí se usmát, místo toho se zrodí bolestný škleb. S povzdechem ho odvedu na ošetřovnu.
„Lavi mě nejspíš pohřbí zaživa,“ zavrčím.
„Jo to máš pravdu, jak jsi mohl dopustit, aby ho ten tvůj idiot tak zřídil!“ vytrhne ošetřovatelce dezinfekci a začne Kaiovi ošetřovat zranění.
„Zkus si někdy zastavit dvě dělové koule před výbuchem,“ odseknu Lavimu. Ten se na mě jen podívá a dál se věnuje Kaiovi. Když zazvoní, odploužím se do třídy, kde si sednu na své místo. Marek přijde v půlce hodiny a sedne si vedle mě, hodině věnuje tolik času asi jako šváb zametání. Konečně zazvoní a já začnu sklízet věci.
„Eriku, prý tě kus chybí, copak jsi ztratil? Že by penis? Nechceš nám ho ukázat?“ zastaví se i mě Diane v jasné posměvačné póze.
„A víš, že ani ne. Už proto, že ho zásadně neukazuji idiotům, co předstírají, že mají mozek,“ ušklíbnu se.
„Takže ho nemáš. Marku život s kastrátem bude fakt zajímavý,“ ušklíbne se Diane.
„Rozhodně bude lepší než se slepicí, která neví, kdy si má dat zpátečku,“ odsekne Marek. Zamrkám, on se mě zastal?
„Ani nevíš, o co jsi přišel, když jsi nechtěl chodit se mnou. Hezčí holku stejně nenajdeš,“ ušklíbne se Diane.
„Kdybych chtěl, měl bych na každém prstě sto hezčích holek, než si jsi ty. A pak Diane hezká holka bez mozku je horší než hnisavý vřed na zadku, protože té se člověk nezbaví, ani kdyby chtěl. Krása není všechno a s hloupou holkou, která neví, kdy ustoupit se nikdo zahazovat nebude,“ ušklíbne se Marek. V tomhle s ním musím souhlasit.
„Budeš toho litovat, Marečku,“ ušklíbne se pomstychtivě Diane.
„Toho, že jsem se tě zbavil, rozhodně ne. Lituji jen toho, že tě znám,“ odstřelí ji Marek. Na to už Diane nic neřekne, ale v očích ji zahlédnu pomstu.
„No tak uklidněte se lidi, začala hodina,“ ozve se učitel. Ježíši vždyť přestávka ani nebyla! S povzdechem si vyhodím učebnici a sešit.
„Dostal jsi ty výpisky?“ podívá se na mě Marek.
„Jo díky,“ kývnu a dál ho ignoruji. Nějak přetrpím školu vedle něho a ze školy vypadnu mezi prvními, ani se nezdržuji věnovat učiteli, který nám přišel něco říct, nějakou pozornost, však se to dozvím. Upaluji rovnou domů, jako by za mnou hořelo celé peklo.
„Ahoj, co tu tak brzo?“ vykoukne z kuchyně bratr. Jestli vařil on tak se už těším.
„Za mnou se valil tajfun,“ odpovím a jdu za ním.
„Ale copak?“ pozvedne obočí.
„Perou se o mě dva kluci, chápeš to?“ povzdechnu si a vezmu si oběd. Hiro si mě pečlivě prohlídne.
„Ano to chápu, můžu se k nim přidat?“ zeptá se s nadějí.
„Zklidni hormon, trilobite,“ odseknu a radši se odvalím do svého pokoje, on by mi fakt už chyběl. Pustím se do oběda a při tom si zapnu počítač. Za chvíli ho vypnu a pustím se do učení. To mi vydrží do večera a pak se jdu osprchovat. Když se vrátím, stoupnu si k oknu a před domem uvidím postavu. Zvědavě se tam podívám a v postavě poznám Marka. Smutně se pousměji a opřu se o sklo. Nemám odvahu jít dolů. Po nějaké době se Marek sbalí a jde pryč.
Lehnu si a za chvíli spím. Ráno mě probudí brácha, který na mě vylije ledovou vodu. Málem ho zabiji.
Zarazí mě rychlé mrknutí na digitální budík, který ukazuje pět minut po půl. Oblečení jsem v rekordním čase a upaluji do školy. Do třídy vpadnu s vyplazeným jazykem a bez dechu.
„Měl byste víc trénovat, ale vzhledem k té rozcvičce si běžte sednout,“ mrkne na mě matikář. Vyučuje i tělocvik, takže ho moje snaha uchlácholila. Horší je, že se začala ozývat jizva. Ne moc, jakmile si sednu a vydýchám, je klid. Rychle si vytáhnu učebnice a sešit. Marek mi beze slova podstrčí svůj a pro mě je dílem okamžiku si opsat název hodiny. Zkoušečka no skvělé. Matikář vytasí Diane a dá ji příklad, ví z něho houby, tak se snaží zapůsobit svou výbavou. U všech to zabírá, ale pochybuji, že to zabere u matikáře.
„Takže nerozumíte, tuhle látku jsme se učili před třemi měsíci. Nedostatečně. Ještě vás upozorním, že anatomii znám dokonale, a jestli se chcete někde vystavovat, jděte jako model do ateliéru,“ oznámí Diane klidně a bez emocí. Ta si jde sednout jako zpráskaný pes.
„Debil, ten snad musí být buzerant,“ zavrčí Diane tak, že to slyší každý.
„Musím vás zklamat, nejsem homosexuál a rozhodně mě víc zajímá, co máte v hlavě než vaše fyzické dispozice,“ setře ji učitel. Zkouší celou hodinu, takže si docela oddychnu, když skončí, v posledních deseti minutách se nebezpečně pohyboval kolem mého jména. Vyjdu ven a okamžitě se objevím v náručí Kaie.
„Kde jsi byl? Čekal jsem na tebe, ale marně,“ zavrní mi do ucha.
„Zaspal jsem,“ vysvětlím mu.
„Tady není tvoje třída, svalovče,“ ozve se Markův hlas a nějak mě vytrhne z jeho náruče.
„Hej, co to děláš,“ vyjeknu, když se ocitnu v jeho náručí.
„Ale je tu můj kluk,“ zavrčí Kai a pokusí se mě přitáhnout k sobě, takže mě každý drží za jednu ruku.
„A dost! Tak aby bylo jasno, nejsem žádná hračka na přetahování! Co se týče tebe Marku, nechtěl jsi mě, tak se nestarej o to, co dělám a s kým chodím!“ vytrhnu se jim.
„Budu se o to zajímat Eriku a rozhodně nebudeš chodit s prasákem, který ti za tvými zády zahýbá s nějakým zrzkem! Uznávám, že pro tebe možná nejsem bůhví jaké terno a jsem blbý až za hrob. Žárlím na každého, na kterého se usměješ a nesahám ti ani po malíček u nohy, ale miluji tě. Jsi celý můj život, moje minulost, přítomnost i budoucnost bez tebe nejsem nic. Pokud mě ani tak nechceš, budu nést svůj trest s hrdostí, ale nechoď s někým, kdo tě nemiluje aspoň z poloviny jako já!“ zařve na mě Marek. Zůstanu na něho hledět jako opařený.
„Existuje někdo, kdo mě bude aspoň z poloviny milovat tak jako ty?“ zeptám se tiše. Teď mu můžu dát poprvé šanci, doufám, že ji nezahodí.
„Ne, nikdo takový neexistuje, protože nikdo tě nebude milovat tak jako já. Vím, že jsem se choval jako naprostý idiot, ale zamilovaní na to snad mohou mít právo,“ podívá se na mě s nadějí.
„To záleží na tom, jaký argument použiješ,“ usměji se.
„Znám jenom jeden argument, na který nemůžeš nic říct,“ pousměje se Marek. Zvědavě pozvednu obočí, ale než stačí něco říct, Marek ke mně přijde a začne mě líbat. Na tohle fakt nemůžu nic říct, protože mě došli protiargumenty. Zatraceně, vždyť Marek líbá líp než bůh!
„No konečně to tomu oslovi došlo, Eriku hodně štěstí, a jestli ti zase něco provede tak ho slisuji do bakterie. Teď půjdu za tím svým miláčkem,“ zasměje se Kai a vypadne ze třídy. Zahlédnu Markův pohled plný ohromení, když mu to dojde. Místo aby začal nadávat, se rozesměje, chytne mě za ruku a táhne mě pryč ze školy.
„Ale Marku, je škola!“ zaječím zděšeně.
„Škola tu bude i zítra, nebo máš pocit, že nám uteče?“ podívá se na mě duhovýma očima. Jen se zasměji a prchám s ním.